ČESTNÝ HOST

VDVT 2012

JIŘÍ SCHAMS ( REGI )

REGI - Jiří Schams

Nadpraporčík v. v. Jiří Schams se narodil 22. září 1972 v Praze. Od mládí vyhledával vše vojenské, adrenalinové a dobrodružné – asi právě proto se mu velkým vzorem stává jeho strýc Pavel Vostatek, dlouholetý člen klubu vojenské historie Prague Rangers. Většinu času tráví s partou kamarádů v přírodě a napodobováním vojenských operací. Díky dobrému prospěchu, ale hlavně vstřícné a tolerantní rodině, se tak může od dvanácti let realizovat. Jezdit slaňovat, potápět se a učit jiné outdoorové dovednosti. Díky tomu získává první představy o vojenském výcviku. Už za svých mladých let díky svému nadšení pro US elitní jednotky a výstrojní posedlost dostává přezdívku „Regi“. Ta vznikla přesmyčkou ze spojení „Ranger GI“ a bude jej provázet celý život. Soukromý i profesní.

Základní vojenskou službu absolvoval nejprve u 1. smíšeného pluku radioelektronického boje v Kolíně, pak požádal o prodloužení a zůstal jako délesloužící u 1. radiotechnického střediska ve Zbirohu. Vojna však zdaleka nesplnila jeho nadšené očekávání, outdorové millitary akce s kamarády a strýcem byly daleko atraktivnější. Přesto však dává armádě další šanci a hlásí se k mírovým sborů Armády ČR. Rozhodl se využít toho, co uměl nejlépe a co ho stále neodolatelně lákalo a bavilo. A také sloužit své zemi, ke které měl na svou dobu až nenosící se vlastenecké cítění. V cestě mu stála ta největší z překážek, měl dost špatný zrak. Díky podpoře rodiny a své silné vůli a nekonečnému hledání možností, absolvoval tehdy poměrně neobvyklou a náročnou operaci očí.

Bez problémů pak konečně prošel náročnými testy a odjel na svoji první misi do Bosny a Hercegoviny, kterou si pak ještě jednou zopakoval, neb služba v zahraničí naplnila jeho očekávání. Zjistil totiž, že Armáda České republiky se začíná měnit, a to k lepšímu. Proto se rozhodl s vojenskou kariérou spojit svůj další život.

Další jeho metou, která by plnila jeho chlapecké sny, se měla stát 6. speciální brigáda v Prostějově.

S prostějovskou brigádou, kam se dostanou opravdu jen ti nejlepší, absolvoval Jiří Schams další misi, její první zahraniční nasazení jednotky v Kosovu v roce 1999. Kamarádi, kteří s ním v Prostějově sloužili, vzpomínají na jeho až neskutečně profesionální přístup. „Jestliže my věděli, co chceme dělat, on to věděl dvojnásob. Jestliže my jsme to brali vážně, on to bral dvakrát tak vážně. I když jsme se někdy usmívali jeho až přehnané péči o vycházkovou uniformu, která musela být vždycky bez poskvrnky, v boji byste ho chtěli mít za všech okolností po boku…“.

V roce 2002 v Praze vznikl útvar Speciálních operací Vojenské policie, tzv. SOG (Special Operations Group). Zkusit něco nového a možnost návratu do rodné Prahy, to vše Jirku dost lákalo. To byla další z velkých výzev a přesně to, co chtěl kdysi dělat. Ač to může znít jako určitá fráze, on prostě svou službu vlasti bral jako určité poslání. Stejně tak později i své další zahraniční nasazení – boj za demokratickou část světa a proti terorismu.

Na další misi, tentokrát už v rámci nového elitního útvaru, odjel začátkem října 2003. SOG byl tehdy nasazen jako součást ochrany kontingentu 7. polní nemocnice v Iráku, v době války v Iráku pak na Velvyslanectví ČR v Kuvajtu a později v Bagdádu při české misi OCPA (Offi ce of the Coalition Provisional Autority). Následuje mise v jižní provincii Basra jako součást kontingentu Vojenské policie. V tomto období si Jirka rozšířil svoji kvalifi kaci o novou odbornost bojového zdravotníka (combat medic). Po návratu domů absolvoval příslušné kurzy (BARTS) a své znalosti si rozšiřoval dobrovolným ježděním s pražskou záchrannou službou.

„Pak v Afghánistánu jsme zažili i bojové střety. Jirka si i v těch nejhorších situacích počínal skvěle… Kdo z nás viděl v těžkých chvílích, kdy to může koupit, po svém boku Regiho, byl hned o něco klidnější…“ vzpomínají spolubojovníci.

V průběhu let 2005-2006 prošel Jiří znovu působením v misích v Kosovu a Iráku. V té době zemřel jeho tatínek a on se svěřil svému strýci, že by časem možná uvažoval i o nějaké klidnější formě vojenské kariéry. Jen jedna věc ho hrozně lákala. Chtěl odjet do Afghánistánu a být své jednotce jako zdravotník prospěšný. Dne 10. října 2007 se přesouvá do jihoafghánského Hílmandu. To se mu, bohužel, nakonec stává osudným…